Program

Zatímco radostně zpívám

Místo: ul. Bratislavská
Pietní koncert k uctění…

6. 6. 2015
zpět

Zatímco radostně zpívám, 6. 6. 2015 v 21.00

Datum: 6. 6. 2015

Místo: ul. Bratislavská

Typ: Hudební

Pietní koncert k uctění památky Pavla Haase a internovaných do ulice Bratislavská za druhé světové války.

 

Čtyři písně na slova čínské poesie

Hudba: Pavel Haas
Zpěv: Josef Škarka
Klavír: Richard Pohl
Slovo historika: Michal Konečný

 

Průchod v domě Bratislavská 35

 

Málokdo dnes tuší, že současná takzvaná vyloučená lokalita „brněnského Bronxu“ byla i za druhé světové války shromaždištěm nepohodlných spoluobčanů, především židovského původu. Nacistická prokuratura vydala nařízení, podle kterého  měla být zejména židovská část populace před svým transportem do nacistických lágrů internována do tamních domů. Jedním z těchto internovaných byl i skladatel Pavel Haas (bratr herce Hugo Haase), který v domě na Bratislavské 35 trávil poslední dny v Brně. Byty tohoto dočasného shromaždiště byly doslova přeplněné lidmi. V jednom pokoji se tísnilo i několik rodin, často i s původními majiteli. To vše byla jen krutá předehra pro následující sled událostí. Některé čekal přesun do lágrů v Polsku a Německu a některé transport do koncentračního tábora Terezín. Nacisté už během internace na Bratislavské oddělovali od sebe jednotlivé členy rodin, nikdo si nebyl nikdy jistý, kdy a kam pojede. Za takových podmínek tu prodléval i Pavel Haas.

Pamětníci tvrdí, že přes svou jemnou povahu to byl právě on, kdo ostatním dodával odvahu a dokázal najít sílu povzbudit.

Dalo by se říci, že přesně takový je i jeho písňový cyklus Čtyři písně na slova čínské poesie, který zkomponoval už jako vězeň terezínského ghetta . Skladby nejenže reflektují dobové avantgardní hudební postupy, ale využívají klíčových momentů,  jakými jsou stesk po domově, po svobodě a po lásce bližního. Během celého cyklu se stále vynořuje citace motivu svatováclavského chorálu, jakožto symbolu českého odboje a hrdosti (sám Pavel Haas o sobě tvrdil, že se cítí být více  Čechem než Židem). Haasova práce s textem určuje právě životní situace. Neskládá  strofické písně, naopak je ochoten klíčová slova zdůraznit jejich opakováním nebo hudebním zvýrazněním. Každá píseň by se dala shrnout do několika slov: domov, láska, odloučení a naděje. Plné naděje je závěrečné prozpěvování všemu útlaku a hrůze navzdory, v divokém prestu: „Zatímco radostně zpívám, strak repot vzbouzí už den! Lalalala!“

Takový byl Pavel Haas (o němž sám Janáček pravil, že je jedním  z jeho nejlepších studentů). Odloučen od svých dětí a milované ženy, od svého života, rozhodl se dál pokračovat ve svém hudebním díle – poslední naději. Do poslední chvíle, dokud nebyl jeho život násilně ukončen v plynové komoře v Osvětimi.